Knihovna
V knihovně se budou vyskytovat články o kouzelném světe :)
Veselé Velikonoce Letos o velikonocích se mi zdál sen. Ráno, když jsem se vzbudila, nevěděla jsem co z toho je pravda. Svůj sen vám teď povím. Byla jsem mladá blonďatá malá dívenka, které přišel dopis z Bradavic. Bylo to v dubnu a tak se mi zdálo divné, že přišel právě mně a v tento den. Byla jsem moc šťastná, ale zároveň zaskočená. O kouzlech jsem ještě nic neslyšela. Dopis byl vyzdoben velikonočními vajíčky, králíčky i pomlázkami. Bylo v něm napsáno, že jsem dítě s nadpřirozenými schopnostmi, a že se mám co nejdříve dostavit s hůlkou do Bradavic. Moji rodiče nechápali co se děje, a tak jsme dle pokynů jeli koupit hůlku a ostatní vybavení. Vybrala si mě hůlka dlouhá 10 palců, vyrobená z vrbového dřeva poblíž Francie. Uvnitř bylo ocasní pero ptáka fénixe. Dalším problémem ale bylo, jak se mám do Bradavic dostavit. Vyptávali jsme se, chodili jsme po všech obchodech, ale nikdo nám neřekl to, co jsme potřebovali. Zjistili jsme, že vlak jezdí až v září. Mamka mi řekla, že pojedeme až v září. Byla jsem zklamaná. Po cestě domů jsem na zemi před naším domem našla knihu. Kniha se jmenovala Bajky barda Beedleho. Knihu jsem si vzala a taťka mi ji četl před spaním. Po té jsem se vzbudila tím, že do mě bratr bušil pomlázkou. Když jsem se ohlédla na noční stolek, zjistila jsem, že na stole leží právě ten výtisk Bajek barda Beedleho. Knihu mám doma a ráda si ji čtu. Všechny bajky čtu pořád dokola a nejspíš tím strávím celé Velikonoce. Abychom nepředbíhali tak se musíme vrátit úplně na začátek a to do 11.století, do doby, kdy se začínající kouzelníci chodili učit ke starším, nebo-li věkově vyšším kouzelníkům (cca. 300 let)
A tam to všechno začalo….
Jednou se někde ve Skotsku sešli čtyři nejmocnější kouzelníci té doby, Godric Nebelvír, Salazar Zmijozel, Helga z Mrzimoru a Rowena z Havraspáru. Všichni věděli, že doba není až tak moc dobrá, ubývalo řemesla, už nebyl takový zájem o kouzla, protože nikdo ze studentů se nechtěl učit u starších. Ze setkání čtyř kouzelníku vzešel dobrý nápad a to ten, že by mohli postavit kouzelnickou školu. Ovšem musí být dobře chránění před zraky mudlů a zlými černokněžníky, v té době se jim říkalo mágové.
Na stavbu hradu se výborně hodilo místo setkání. Byla to rozlehlá planina, která pobrala dobře tři hrady, navíc ze dvou stran chráněná lesem, ze třetí pak jezerem a na čtvrté straně bylo otevřené vřesoviště směrem k Prasinkám. Po usilovném dvouletém snažení konečně na tomto místě postavili čtyři čarodějové tak velký hrad, že snad žádný mudla do té doby nepostavil větší.
Bradavice, takové mu dali jméno, byl vybaven mnohými kouzly, která ochraňovali hrad před proniknutím mudlů, silami zla ale také se nesmělo (a dodnes nesmí) přemisťovat za pomocí kouzel na celých školních pozemcích. Po celém hradě byly vybudovány tajné chodby a místnosti, falešné dveře a také další místnosti, které podle dne a postavení hvězd měnili svou polohu. Bylo a je na hradě tolik věcí, které spestřují studentům každodenní studium čar a kouzel. Všechny chodby nebyly dodnes objeveny. Pokaždé se nějaká nová zjeví a poté zase zmizí, není divu, že jsou poté studenti zmateni, a někdy se v Bradavicích ztrácejí.
Když byla škola konečně dostavena chodili čtyři čarodějové (Godric Nebelvír, Salazar Zmijozel, Helga z Mrzimoru a Rowena z Havraspáru) po celé zemi, a vybírali chlapce a dívky, kteří měli vhodné kouzelnické nadání a zájem studovat na jejich škole. Tyto chlapce a dívky, poté odvedli na hrad, kde se dále učili kouzla a čáry.
Každý ze čtyř zakladatelů měl svou kolej studentů (i po smrti zakladatelů se jmenují stejně Nebelvír, Zmijozel, Mrzimor a Havraspár) kteří jim předávali své zkušenosti a zasvěcovali do tajů magie.
Jak to už bývá, po několika letech mezi zakladateli vznikly spory hlavně o to jestli by se měli přijímat potomci s nečistou krví tedy děti mudlů. Po těchto sporách Salazar Zmijozel opustil bránu hradu. Prý při odchodu prohlásil, že se jednoho dne vrátí jeho dědic a vyčistí školu od mudlů a patřičné “havěti.“
Od té doby, je po celém hradu známo, že Zmijozel postavil, před svým odchodem komnatu tkzv. Tajemnou komnatu a bude ji moct otevřít jedině právoplatný dědic a vypustit stvůru, která se v ní ukrývá.
V průběhu staletí se ale nic nedělo. V Evropě vzniklo ještě dalších pár škol, takže mohl vzniknout turnaj tří škol, neboli řečeno Turnaj tří kouzelníku.
Ke konci života Godrica Nebelvíra, Salazara Zmijozel, Helgy z Mrzimoru a Roweny z Havraspáru, převzali výuku jejich nástupci, ovšem vznikla jedna potíž a to ta, kdo bude zařazovat po jejich smrti studenty do příslušných kolejí. Celý problém vyřešil Godric Nebelvír a očaroval starý klobouk, kterému dál příslušné vlastnosti své koleje, a postupně ostatních kolejí, také mu dal možnost číst myšlenky a charaktery.
Klobouk, jak všichni víte, je v Bradavicích do dnes, a stále dobře zařazuje studenty do čtyř kolejí. Bez něho by jste zde ani nemohli studovat.
Čtyři zemřeli ale Bradavice žily a žijí dál. Studenti zde stále studují, klobouk zařazuje stále dobře, jako “za mlada.“
Zakladatelé se jednou v roce zjeví v hradu a to na Halloween aby zkontrolovali jestli hrad stojí a jestli běží všechno jak má. Nikdo zakladatelé (v této době) nikdy neviděl, teda kromě všech ředitelů a ředitelek Bradavic. Ti jim pokaždé předávají zprávy. Možná budete mít někdy štěstí a také na ně narazíte.